Je fascinující sledovat jak dlouhou cestu dítě ujde během prvních tří let svého života. Nerodí se s trochou vědomostí, trochou paměti a trochou vůle, aby jen rozvíjelo to, co již má. Na rozdíl od zvířat jsou při narození dětské pohyby nekoordinované a jediným způsobem komunikace je pláč. Lidské mládě tedy musí projít velkolepou cestou proměny od ničeho k něčemu a ve třech letech je pak již vlastně hotovým člověkem – má vytvořeny základy své osobnosti, mluví jazykem své společnosti, je schopné ovládat své tělo a je adaptované na svou kulturu – rozumí zvyklostem své společnosti, přijalo její postoje a normy. Psychologové tvrdí, že kdyby dospělý chtěl zopakovat pokrok dosažený dítětem během této doby, bude k tomu potřebovat přibližně šedesát let.

Maria Montessori se intenzivně a dlouhodobě zabývala studiem a pozorováním prvních let života dítěte. Všimla si, že malé dítě se učí jiným způsobem než dospělý. Dítě je schopné bez úsilí absorbovat všechny vjemy ze svého okolí. Nerozlišuje přitom, co je těžké nebo lehké, dobré nebo špatné: absorbuje vše, co ho obklopuje. Vnímá a zvnitřňuje si nejen fyzické prostředí, ale i pocity a atmosféru. Přijímá přitom neustále, snadno a lehce, bez únavy. Vše, co absorbuje se pak stává jeho nedílnou součástí, formuje jeho mysl a vytváří jeho osobnost. Tuto schopnost dětské psychiky nazvala Montessori „absorbující myslí“. Došla k závěru, že vzdělávání tedy není něco, co dělá učitel, ale že je to přirozený proces, který probíhá samovolně, v každé lidské bytosti, od okamžiku jejího narození.

Pro přiblížení konceptu fungování dětské mysli použila Montessori přirovnání k fotografickému aparátu – ten zachytí situaci přesně tak jak v daném okamžiku ve skutečnosti opravdu byla, komplexně a se všemi detaily, bez jakýchkoliv úprav. Mysl dospělého lze přirovnat spíše k obrazu. Malíř (dospělý) vybírá, co na obraz zachytí a jak skutěčnou situaci upraví.

Nejprve je nutné si uvědomit, že mysl dítěte dokáže absorbovat vědomosti. Říkáme absorbovat, abychom zdůraznili, že jde o samovolný, vůli neovlivňovaný proces. Dítě se učí, aniž by se do toho nutilo nebo by o tom aspoň vědělo. To je zřejmé už při celkem povrchním pozorování. Každé dítě se například snadno a bezchybně naučí jazyk dospělých, zatímco pro dospělé je učení se jazyku nesmírně obtížným úkolem.“ (Absorbující mysl, kap. 1, str. 12)

Právě na způsobu osvojování si jazyka můžeme schopnosti absorbující mysli velmi dobře pozorovat. Dítě se naučí mateřskému jazyku prostě tak, že žije. Z tisíce zvuků a hluků, které ho obklopují, si k nápodobě vybere právě lidský hlas. Nikdo ho cíleně neučí, nikdo mu nic nevysvětluje, přesto rozumí a mluví. Osvojí si jazyk do nejmenších detailů tak dokonale a pevně, že se stane nedílnou součástí jeho osobnosti.

Schopnost absorbující mysli má dítě během první fáze vývoje, tj. od narození do šesti let. Maria Montessori toto období ještě rozdělila do dvou fází – na období od narození do tří let a od tří do šesti let. V období od narození do tří let je proces učení nevědomý, dítě si není vědomé toho, že se učí, že absorbuje. Montessori nazvala dítě v tomto období nevědomým tvořitelem. V období od tří do šesti let už začíná probíhat učení vědomé, na absorbování už se podílí i vůle. Dítě si na základě svých zkušeností a přeferencí začíná vybírat. Aktivní zkušeností upevňuje to, co získalo. Montessori nazvala toto dítě vědomým pracovníkem. Protože schopnosti mysli jsou vytvářeny právě do šesti let. Síla absorbovat vše jako celek poté ustupuje.

Odhalení schopnosti dětské psychiky absorbovat okolní svět bez vědomého úsilí vyvolá jednoho dne revoluci ve vzdělávání. Na základě uvedených skutečností je již snadné pochopit, proč je první období vývoje člověka, obdobím, v němž se formuje jeho osobnost, tím nejdůležitějším. V žádném z následujících období dítě tolik nepotřebuje promyšlenou pomoc, ale na druhou stranu také žádná z překážek stojících mu v cestě nemá takový vliv na rozvoj jeho příštích schopností. Měli bychom proto pomáhat malému tvorečkovi ne proto, že je slabý a bezmocný, ale proto, že je nadán nesmírnou tvořivou energií, a proto, že tato energie je velmi křehká a bez láskyplné a promyšlené pomoci může být snadno zmařena. Právě této energii musíme chtít pomáhat, ne samotnému dítěti, natož jeho slabosti. Pokud pochopíme, že tato energie se skrývá v nevědomých vrstvách psychiky a že jejím posláním je budovat vědomí prostřednictvím zkušeností získávaných v aktivní interakci s okolním světem, pak musíme také připustit, že psychika dítěte je zcela odlišná od naší a my k ní nemůžeme přistupovat přímo třeba verbálními instrukcemi. Celé pojetí vzdělávání se pro první období života, v němž se nevědomě stává vědomým a v němž se formují schopnosti typické pro člověka, musí změnit. Máme-li opravdu napomáhat psychickému rozvoji jedince, nemůže se vzdělávání omezit na donucování dítěte zapamatovat si naše slova a myšlenky. Nová cesta vzdělání, kterou je nutno se dát, spočívá v napomáhání duševnímu rozvoji dítěte při využití jeho vlastní, nesmírně silné, avšak naprosto specifické duševní energie.“ (Absorbující mysl, kap. 3, str. 27)

autor:

Tereza Kvetoňová (AMI 0-3), Marché Montessori

zdroje:

Maria Montessori: Absorbující mysl, SPN Praha, ISBN 80-86-189-02-3

Materiály z kurzů AMI od trenérek Patricie Wallner, Marie Roth a Eliny Rautasalo.