S Marií Montessori – Mezinárodní Montessori kongress 2017 Praha

Maria Montessori

Žena, která revolučním způsobem změnila vzdělávání dětí.

Maria Montessori viděla něco, co nikdo jiný neviděl. Začala s tím, že pozorovala děti. Viděla co chtějí a potřebují a to jim nabídla. Začala jako věděc a sama byla svým pozorováním dětí překvapená. V roce 1907 objevila proud (flow). Původně také věřila, že děti nebyly schopné se soustředit po nějakou dobu. Od tohoto okamžiku, kdy proud objevila, to pozorovala mnohokrát. To, co se dělo uvnitř dětí, vzala za zákonitost. A toto jí zcela vyřešilo problém vzdělávání. Zbytek světa to ještě nepochopil. Vzdělávací systém Marie Montessori je postaven na základě jejích pozorování toho, co děti opravdu potřebují a co prospívá a přispívá jejich samostatnému rozvoji. Jiné pedagogické styly vznikly zcela opačným způsobem – tedy dospělý vytvořil vzdělávací systém, který byl aplikován na děti – byl přizpůsoben tomu co vláda a legislativa požadovala.

Maria Tecla Artemisia Montessori se narodila 31. srpna 1870 v Chiaravalle v kraji Marche ve střední Itálii.

. . . . . . . . . . . . . . . . . . .

V té době nebylo běžné, aby dívky studovaly. Měly se učit především domácím pracem a stát se dobrými manželkami a matkami. Maria ale měla o své budoucnosti jiné představy, zajímala se o matematiku a chtěla studovat. Za právo na své vzdělání musela ale bojovat. Naštěstí měla velkou oporu ve své matce Renilde Stoppani, velmi inteligentní, liberální a vzdělané ženě, která svou dceru v touze po studiu velmi podporovala a předala jí víru, že žena může jít svou vlastní cestou.

Maria studovala nejprve na technické střední škole Regia Scuola Tecnica Michelangelo Buonarroti a poté čtyři roky na Regio Istituto Tecnico Leonardo da Vinci. Byla jednou ze dvou dívek na celé škole. Vedla si velice dobře, přesto postupně změnila názor a začala snít o kariéře lékařky. To bylo na tehdejší dobu v Evropě velmi neobvyklé. Studium na univerzitě, zvláště vědeckých oborů, bylo výsadou mužů. Jako žena nebyla Maria na medicínu přijata. Přihlásila se proto ke studiu přírodních věd a za dva roky získala diplom, který (snad i s přímluvou papeže Lva XIII.) ji konečně otevřel dveře na vysněnou medicínu.

Studium bylo pro ženu náročné: Nesměla sama navštěvovat přednášky (vždy ji musel doprovázet otec Alessandro); do přednáškového sálu mohla vstoupit až poté, co všichni její mužští kolegové usedli uvnitř na svých místech; nesměla se účastnit společných pitev (bylo považováno za nevhodné, aby žena v pánské společnosti viděla nahá těla)… A nejen to, navíc se stala terčem posměchu a opovržení svých mužských spolužáků. Přesto tvrdě pracovala a roku 1896 se stala doktorkou medicíny, první ženou-lékařkou v Itálii.

Kromě medicíny se zajímala i o práva žen. Bojovala za jejich volební právo a přednášela ženám o sexuálním zdraví. Roku 1896 reprezentovala hnutí Women of Italy na mezinárodním kongresu pro lidská práva v Berlíně.

Po promoci začala pracovat na psychiatrickém oddělení univerzitní kliniky v Římě. Součástí její práce byly návštěvy ústavů pro choromyslné. Tady se setkala s dětmi se závažnými poruchami učení. Tyto děti byly v té době považovány za nevzdělatelné (retardované; postižené). Marii podmínky ve kterých děti žily naprosto šokovaly. Začala proto usilovat o to, aby se mohly vrátit do běžného života. Věřila, že mají potenciál, který je možné rozvinout. V roce 1900 přijala místo ředitelky nové školy pro výcvik pedagogů mentálně postižených dětí (Scuola Magistrale Ortofrenica). Spolu s ní byl ředitelem mladý lékař Giusseppe Montesano. Společně hledali způsob, jak změnit život dětí z ústavů. Maria studovala množství pedagogicky zaměřených prací, které se zabývaly dětmi se speciálními potřebami a jejich vzděláváním. Intenzivně pracovala a studovala, vymýšlela speciální smyslové pomůcky a dávala je dětem. Jjejí práce měla ohromné výsledky. Děti dělaly velké pokroky a dokonce skládaly státní zkoušky; některé i s nadprůměrným výsledkem.

Roku 1897 Maria otěhotněla, otcem jejího dítěte byl Giusseppe Montesano. Jako neprovdaná matka v tehdejší italské společnosti riskovala veřejný skandál. Přesto se odmítla vdát. Vdaná žena by totiž podle tehdejších společenských pravidel měla zanechat své práce. Když se syn Mario narodil rozhodla se nekonvenční Maria poslat syna na venkov a svěřit ho do pěstounské péče. Maria syna pravidelně navštěvovala, ale o tom, že je jeho matkou se Mario dozvěděl až mnohem později. Přesto se mezi nimi vyvinul velmi silný vztah.

Roku 1901 opustila svou práci ve škole a rozhodla se dále studovat. Přihlásila se ke studiu antropologie a psychologie. I nadále pokračovala ve své práci na výzkumu dětského vývoje. Roku 1904 Maria přijala místo profesorky na pedagogické fakultě římské univerzity, kde přednášela až do roku 1908.

Roku 1907 dostala Maria příležitost pracovat s normálními dětmi. Byla oslovena, aby pracovala s malými dětmi zaměstnaných rodičů v chudinské dělnické čtvrti San Lorenzo v Římě. Tak byla 6. ledna 1907 založena první třída Casa dei Bambini pro děti od tří do šesti let. Zde uplatňovala a rozvíjela své teorie. Hlavní jejím zjištěním bylo, že děti samy touží po objevování a pokud jsou umístěny v prostředí uzpůsobeném podpoře jejich přirozeného vývoje mají schopnost se vzdělávat samy. Analýzou pečlivých pozorování odhalila, že děti potřebují k rozvoji používat ruce a že fyzická interakce a pohyb je klíčem k učení. Dále zjistila že děti mají silný vrozený smysl pro pořádek.

V roce 1912 Marii zemřela matka, což ji velmi zasáhlo. Po této události si vzala svého syna k sobě a dále žili už společně.

Mariina práce měla obrovský úspěch. O svých objevech a poznatcích začala psát knihy a pořádat přednášky a kurzy. První kurz pro zhruba stovku studentů se konal roku 1909 a stejný rok Maria napsala svou první knihu: Metoda montessori. Již roku 1912 byla kniha přeložena do angličtiny a Montessori jako metoda se začala rychle šířit po celém světě. Maria cestovala, přednášela, psala a popularizovala. Po celém světě vznikaly Montessori školy, společnosti a výcvikové programy. První mezinárodní výcvik pedagogů se konal roku 1913. V roce 1915 pak první výcvik v USA a později další v Rakousku, Německu, Holandsku, Itálii…

V roce 1914 vypukla v Evropě první světová válka. Zkušenost z válečných hrůz Marii poučila, že je potřeba propojit výchovu s pacifismem. Věřila, že v malých dětech leží naděje světa, a že je tedy třeba se obracet se právě k nim.

Poválečná Itálie po nástupu Benita Mussoliniho k moci významně podporovala rozvoj Motessori pedagogiky. Byly zakládány školy, investovalo se do vzdělávání učitelu, byla založena továrna na montessori pomůcky. S podporou státu montessori hnutí v Itálii vzkvétalo. Byl to „výhodný sňatek“, Marii politika nezajímala, ve státní podpoře viděla velkou příležitost pro děti. Roku 1931 však Mussolini vydal nařízení, že všichni učitelé se musí zavázat k podpoře fašismu. To Maria odmítla. Nechtěla, aby učitelé vedli děti k fašistické ideologii. Musela proto opustit Itálii a už se do ní nikdy nevrátila. Do měsíce Mussolini zavřel všechny montessori školy v Itálii.

Roku 1925 v Helsinkách se konal mezinárodní Montessori kongres. Na dalším kongresu v Dánsku, který se konal v roce 1929 pak byla založena mezinárodní asociace Association Montessori Internationale (AMI).

Ve stejném roce se Maria Montessori setkala v Londýně s indickým duchovním vůdcem Mahátmá Ghándím. Montessori pedagogika na Ghándího velmi zapůsobila a projevil zájem o její zavedení v Indii.

Velkou ránu šíření Montessori metody v Evropě zasadila 2. světová válka. Veškerá činnost spjatá s hnutím Montessori byla významně utlumená. V Německu, Itálii a Francii byly uzavřeny všechny Montessori školy.

I proto patrně Maria v roce 1939 přijala pozvání Indie, kde měla v Madrasu zřídit školící kurz. Zúčastnilo se ho 300 studentů.

V roce 1940 Mussoliniho Itálie vstoupila do války na straně hitlerovského Neměcka. To mimo jiné znamenalo internaci pro všechny Italy na bristkém území – včetně Indie, tehdejší bristké kolonie. Maria samotná nebyla internovaná – zůstala v domácím vězení v budovách Theosophical Society, kde přednášela. Její syn Mario však internačnímu táboru neunikl. Maria odloučením velmi trpěla, ale naštěstí ne dlouho – u  příležitosti jejích 70. narozenin britská vláda jejího syna z internace propustila.

Bristké úřady dále umožnily Marii za účelem pořádání kurzů po Indii cestovat. Za sedm let pobytu v Indii uspořádala 16 mezinárodních kurzů, osobně vyškolila více než 1000 učitelů a položila tak základ silné tradici Montessori vzdělávání v Indii.

Během pobytu v Indii Maria spolu se svým synem dále pracovala na rozvoji Montessori pedagogiky, zejména na metodice a materiálu pro období 6-12 let. Termín „kosmická výchova“ poprvé použili právě v této době. Vznikl též materiál pro výuku botaniky, zoologie a zeměpisu.

V roce 1946 se vrátila s Mariem do Evropy. Byla přesvědčená, že budoucí mír může být dosažen jen vzděláváním dětí. Během její nepřítomnosti ale byla většina její práce zničena. Bylo potřeba se tedy pustit znovu do práce a vzkřísit Montessori pedagogiku. Maria znovu cestovala, učila a přednášela v Evropě a Indii. Psala a vydávala knihy. V roce 1947 otevřela výcvikové středisko v Londýně. Aktivně se účastnila Montessori kongresů v San Remu a Londýně. I nadále pokračovala v kampani za světový mír. Výsledky její práce oceňoval celý svět. Mj. byla třikrát nominovaná na Nobelovu cenu míru.

Maria Montessori zemřela 6. května 1952 v Nizozemsku ve věku 81 let, je pohřbena v Noordwijk aan Zee.

Autor: Tereza Květoňová / Marché Montessori

Zdroje:
Materiály z kurzů AMI od trenérů Patricie Wallner, Marie Roth a Eliny Rautasalo.
Film Maria Montessori z cyklu Neobyčejné ženy (Extraordinery Women), BBC, 2011
https://en.wikipedia.org/wiki/Maria_Montessori
https://montessori.org.au/montessori/biography.htm
http://www.nndb.com/people/189/000108862/

MONTESSORI PŘÍSTUP

maria

.

„Jestliže se dívám do budoucnosti, před sebou mám lidi postupující, od jednoho stádia nezávislosti k vyššímu, vlastní přičenlivostí, silou vůle. Postupné urovně vzdělávání musí odpovídat postupnému vývoji osobnosti dítěte. Vzdělávání by se nemělo omezovat na hledání nových metod převážně suchoprázdného předávání vědomostí. Jeho cílem musí být nezbytné napomáhání vývoji lidstava.“ Maria Montessori